Part

 1 4|     jasňéj seba ňevijeví, juž k mophtimu samímu jiťi a jemu, čo dcéra
 2 4|      pocházať. Známá bila jsíce mophtimu taťiku svá práca, známe
 3 4|      lúžko zložila. ~   Čo kďiž mophtimu skrz posluhujících jéj chlapcuv
 4 4|     ňemúže, dal ništméňej náďej mophtimu ku viďeňí ňezadlho zdravý
 5 4|      ješťe zmínku učiňil, že ho mophtimu prežaluje, hodný trestúnekňe
 6 4|      pristrojiťi a čím spíšej k mophtimu jíťi, kďe jak vkročila,
 7 4|    prosím, čijs´ o listoch mích mophtimu ňečo ňepovedal?“ – Kďiž
 8 4|    dúfáňí,  veďela jsem vždicki mophtimu odporovať, ústa jeho, o
 9 4|        teba. Prvňí techto ďíl i mophtimu, keď ňé ti, jak mlúvíš,
10 4|        prijmi vďačne a prejďi k mophtimu. On ťa dá  do nastrojeního
11 4|   ňedopusťíc, bi panna predňe k mophtimu móhla jíťi. ~Bez omílki
12 4|        slišené a za ťepla ješťe mophtimu predňesené; ale ňé tak bilo.
13 4|       jistý verný (znal s on aj mophtimu za verního predávaťi) postaven.
14 4|         hňeď pred smrťú panni k mophtimu bežal. Písal potem aj penňe
15 4|          A kďiž on i vipravil i mophtimu prislúchajíci list rukám
16 7|     nasledovne: ~Ponajprv lekár mophtimu oznámil, že nemoc dcéri
17 7|  pričiní zamlčal, pre své lepšé mophtimu ňevijevil. Mophti mezitím,
18 7|     vičitováňí ostrý bil klinec mophtimu v hlave. ~“Bijs pák znal",
19 7| odchoďil s prosbami od Hadixi k mophtimu, dokúď mu i to od tehož
20 7|   nebeskích siliťi. Potem pak k mophtimu sa obráťíc, mlúvila, ale
21 7|        abi toťižto čím náhlej k mophtimu išél a své pusťeňí jak ponížene,
22 7|   potrebu zaopatreního poslal k mophtimu po nocném jeho viďeňí, které
23 7| obadajíc, prikročil k baššovi a mophtimu a: „Mne," praví, „zadná (
24 7| zmíchanú. ~Jaká radosť z techto mophtimu, jaké ťešeňí a jaké, kďiž
25 7|     sebe zbí-vaťi. Tak on škodu mophtimu chťejíc učiňiťi, mophtiho
26 7|       ŕie-kterú ňenašél, predne mophtimu mlúvila, bi ho, každé meškaní
27 7|    Proťivné to jsíce bilo temuž mophtimu, neb juž bil u seba silne