Part

 1 2 |    bezpečnosť. ~A mláďenec tento, ňevím, do kterích počtu prináležil,
 2 2 |              Takto dcéra baššova, ňevím na jaikú starodávnú škodu
 3 2 |       chváli, či hani buďe hoden, ňevím. A toto on jsíce všecko
 4 2 |           hIedaťi. Ale téjto, aňi ňevím jakího nazívaňí hodnéj vuli,
 5 4 |        proč odpoveďiťi víc ceňil, ňevím; odpoveďel a na tento jsíce
 6 4 |   vipísanéj srdečnéj raňe, dejžto ňevím, kteréj a jakéj osobi, 
 7 4 | stvoritela toto mlzli, neb on aňi ňevím jaké, k nebu vzdvíhaňí své,
 8 4 |            kterích ačkoliv zúplna ňevím, z našího nitmeňéj jích
 9 4 |       slib otce mého, než ja sama ňevím prečo, teba pak hňed po
10 4 |        ňezaňechali všecki smisli, ňevím; jest ništmeňéj prebratá,
11 4 |      vlaský, kterího jsem ja, aňi ňevím pre jakýdar, kďiž v Kods
12 7 |         prv zemre. Premenil toto, ňevím z jakej pričiní mophti že
13 7 |          či ukrutňejšú veku mému, ňevím, jednomislňe vídali jsťe
14 8 |    mnohokrát, ču-dujíc, i tázaia, ňevím, jeďiňe, že keď jsem mu
15 10|     jamách pák včil jsem stranách ňevím. Matka ma v dobrém juž d'
16 10|           nocách až sem, ani sama ňevím (kďe, jak poveďela jsem,
17 17|        jakímusi jinšímu páterovi (ňevím, jako sa nazíval, ale mu
18 17|   ňekterích suseduv požičajú?" – „Nevím", reknúla ona, a do ďeďini
19 17|          domu dodaťi? A ja to aňi ňevím k vašéj vúli uvariťi, nebo
20 19|    bradiholec, jak: „Ja", praví, „ňevím, prečo nanás po všeckí veki
21 19|       právo naše z človekem tímto ňevím, kedi bi jen i zaujali pred
22 20|         stlčený sedlák poďekuval, ňevím. ~  Či pak on do takéj chudobi,
23 23|      zvazku naučeňí aj podle slov ňevím, od keho bi kdo žádaťi mó-hel,