Part

 1 4 |        praví, „to,čo v podezreňí mám, jest, ňech sa mi radňéj
 2 4 |       rozdrážíc, čeho jinšího sa mám chiťiť, ňevidíc jak, abich
 3 4 |        ňé ma klamú. Ale - o, jak mám jmenovať, jak nazívať! (
 4 4 |   posledného mého díchnuťí, takú mám teho, dejžto ňeznámeho,
 5 4 |        ňélen téj, kterú k temuto mám, náchilnosťi koreňe, ale
 6 4 |        mala vše tito príhodi. –– Mám svedkuv lhať ňeznajících
 7 4 |         ze slušnú poňiženosťú: ~„Mám (mluvila), taťíčku najmilší,
 8 4 |         jedním mužem, kterího tu mám verního, jak z loďu tvojú
 9 4 |          zdaleka podobná! O, čož mám skrívať, bár ma aj smrť
10 4 |          v okamžeňí zachiťí! Čož mám tajiť, čož pravdu ňevijaviť! –
11 4 |         ňeznal jsem, na kterú sa mám stranu obráťiť, to mi ništmeňéj
12 6 | zvestoval jsem jéj, čo za rozkaz mám a že to porád vikonať musím.
13 6 |       bez meškaní, znajíc, že ja mám čo podložiť a spojeními
14 8 |    straťená, ale čož chcem víc?! Mám aj najdrakšé jéj a mé zálohi,
15 8 |         mé zálohi, srna a dcéru, mám všecko. – Ti, múzu, za dobrotlivosť,
16 8 |    ačkoliv jeďinkího jed-ního ťa mám toliko, čiň a nasleduj,
17 10|       který jen každodenný jest, mám ješťe dva mekšé a pekňejše.
18 10|     mekšé a pekňejše. Že šlá-rúv mám dvanácť dvanácťkuv a dvanácték
19 10|         ve večnosť! jest! – Dosť mám!" – Zďe odťáhnúc svúj šlár,
20 17|         kterú jsem dňes zmúťila, mám a tú aj sebe utrhnem, mile
21 19|     felčíra: ~Vojnu li, či pokoj mám žádaťi? ~V krvavích, či
22 19|          neb ju vi-ďel), či i ja mám biť pre ťeba tak mučený,