Part

 1 2 |       zažatím svítníkem o poledni človeka darmo hledáš. Hneď od malička
 2 3 |         sa oblibuje. Kďiž ništméň človeka pohltá, ríkajú, že nad kosťámi
 3 4 | predňeseníholekára, ale on, buďto človeka teho v ňijakém podezreňí
 4 4 |     poneváďč púvod svúj v zrozeňi človeka majú, znamenajú ňeco, obzvláštňe
 5 4 |          ja ver mi, prenasledovať človeka, pokaváď ti tu zustaváš,
 6 4 |           ale skrz jedního toliko človeka. A skrzevá doklad tento
 7 5 |  rozkázané, bikaždího každéj loďe človeka pilňe pre zreli a na kterémkolik
 8 5 |          jeďiňe na rozprávajícího človeka bez všeho svého pohnúťí
 9 5 |        bubna viskakujícího, tamto človeka po poveseném na dvúch kúloch
10 6 |   čudovala sa jeďiňe >a v čuďe na človeka hleďíc, oňemila, .neb buďtož
11 7 |           jakém úraďe postaveního človeka dcéra jest, na tém ale,
12 7 |          asnaď aj, že pochojpujú: človeka nemôcť o budúcnosťách uložiti)
13 8 |           U podcťiví-ho jsem bila človeka bez krivdi, bez i najmenšeho
14 12|        lepšé i pre každího osobne človeka i pre celú cirkev, kďi bi
15 15|        Tázal sa potem René, co za človeka bilo, s kterího ponajprv
16 19|        čím okolostojíčnosťi, úduv človeka a jéj spúsobenosť ňespúsobeňejšé
17 19|        slovem všecki ňeduži-vosťi človeka v téjž materii púvod, základ
18 19|          ponajprv jedního-každího človeka, kterího chce líčiťi, zrozeňí
19 19|         takto ruki své od skazení človeka unúvajú, kďiž rnezitím až
20 22|       stav do zúbo-žeňejšého háze človeka!“ ~Ťešili jích ňé slovmi