Part

 1 4|        Renaitem jak uloženú od otce povinnosť. Ale jak dlho
 2 4|      takú u nás skusuje lásku. Otče najláskavejší, proťi všej
 3 4|     Jeden jeďinký jest spúsob, otče najdrakší, jak k našéj,
 4 4|   najmilejší, múj najvádtňejší otče, prepusťime slobodního do
 5 4| ňeznámího velebím, tak mu slib otce mého zachovávám! Pokuď techdi
 6 4|       Jeho milujem ňé pre slib otce mého, než ja sama ňevím
 7 4| poslúchnúť ju ňechcel. – Čudná otce ku krvi svojéj spravedlnosť,
 8 4|      na smisel tento: ~Odpusť, otče, zdrž ruku mordára, ňelej
 9 5|      baššovi ali jíťi, jeho za otce svého víc uznávaťi zplna
10 5|       tresk a vivráceňí z koňa otce svého postala Fattima a
11 6|     Uznávali pak jsťe potem za otce vašího Ibrahima, který v
12 7|         A jedni jsíce chválili otce spravedlnosť, že ani vlastnej
13 7|     dňem smrťi svéj posledne), otče múj najláskavejší, tisíckrát
14 7|   trpil, žáden, který bi sa na otce a na ostatních sudcov, aj
15 7|   uslišať: „Najmilejší, praví, otče, ništ čudu, že jsi písmo
16 7|        ju najvíc srdce bolilo: Otče múj, praví, otče múj, sudcové! –
17 7|       bolilo: Otče múj, praví, otče múj, sudcové! – Na techto
18 8|      mlúvil: „Ja jsíce ňejsem, otce. naj láskavejší, z počtu
19 8|       tak aj lechkosťi."  „Né, otče", odpovedal Renait, „ja