Part

 1 4 |      žádostlivího konce. Ale – vetší bil tiťižto rozum tvúj jak
 2 6 |    pohlednúťím biťi viďejo, ňé veťší pák jsme (natolko bili sebe
 3 6 |     hleďeli, neznajíc, čemu bi veťší Čúd prislúchal, či smelosti
 4 7 |        svú ňevijevila. Tím pák veťší ješťe bil strach, že Renait
 5 7 | poneváďž toto neb potreba, neb vetší osoch rozkázať múze. Jestli
 6 8 |  krajini.  Kterí jsú mezi nimi vetší, načakajú sa aj begmi ,aneb
 7 16| posledný, ňikdi ňebilo veďeno. Vetší stonajících sa ďíl jen práv
 8 16|         odpovídal on, „a jsíce vetší ďíl z všech, kterí sa tak
 9 20|       jméno dostala. Včil, abi vetší bil útratek, na místo Jéj
10 20|   Sluhuv tích, jenž domní jsú, vetší ješťe bívá počet jak z mužuv
11 20|    tehož sedláka takto maj: Za vetší čas buďe ňekďe pod zemú
12 21|    prvňé cirvi veki običajňe i vetší (biskupi) i menší kňezi
13 22|      potem, čo mu na menší neb vetší počičaného počet prichází.
14 22|     poneváďž jedni nad druhích veťší vždi plat nadha-zujú, mrcha
15 22|        potvrzujú, kďiž totižto vetší jejích ďíl z jedním potrhaním