Part

  1 1 |                   na kterú aj stránku jéj.Kdiž počátek prehlídajú, ňech
  2 1 |               prostrédek a koňec čekajú a kďiž koňec doštáhli, z prostrédkem
  3 1 |               koreňa stúpal, kterú dcéru, kďiž Matka na spúsob starodávnéj
  4 2 |               odpovedel, jak: „To na ten, kďiž sa navráťím, čas zadržme". –
  5 2 |                  setví plachti rozšírili, kďiž silný víter do ních nanáhle
  6 2 |            príťelstvu, čo aj bašša taťik, kďiž od ňej slišal, za opravdivé,
  7 2 |                   a príveťivosť ukazujíc. Kďiž pak na ten čas dosť juž
  8 2 |               jistoti bila priňesená. Neb kďiž na osobi jejích, samotná
  9 2 |                    rozpamataťi sa začala, kďiž odpoveďe a všecku reč mlúvenú
 10 2 |                reči obdržala, hledajíc. A kďiž prám nástroj k víťazstvý
 11 2 |           pochibováňú místo bi ujmúlo?" – Kďiž ona trasícím jazikem odpovídala,
 12 2 |                 na zem padnúťí slibovali, kďiž Renait priskočíc a obidva
 13 2 |               obivateluv oslepiťi umela. ~Kďiž toto Van Stiphout bedlive
 14 2 |               Stiphout bedlive rozvažuje, kďiž sa o svúj a svému ostríhaňú
 15 2 |            spočívaťi začalo všecko pokoji kďiž, ejhle, strašlivý porád
 16 2 |              svého tak slavňe vítajú. Ale kďiž od približujících sa zlorečení
 17 2 |                želil nad ňevinnosťu jeho, kďiž vetšá najedovanéj obce hromada
 18 2 |                    neb znali, že baššovi, kďiž na žalostný chír príjďe,
 19 2 |                 tím hrubéj zúfal, najvic, kďiž ti, kterí i po voďe i po
 20 2 |                   z domu na pomoc zbehli, kďiž spomňeňí dva sluhové pri
 21 2 |               druhý svet višle? Milování, kďiž nasícené ňebíva, v hňev,
 22 2 |                   jest súžený. Málo dbal, kďiž do žaláru bil vhoďen a jačkoliv
 23 2 |                   hodňejšú odplatu vezmú. Kďiž ale pred caddiho postaven
 24 2 |             baššovu v svéj loďi nezdrža a kďiž dále celý účinek skusil,
 25 2 |                  móhIo, za své pokládal a kďiž dosť lechko to, čo i nad
 26 3 |           zachováňí trhali, dával raddu. ~Kďiž toto každý bedlive konaťi
 27 3 |                  pokutu zavázal, viplňíš, kďiž (o čem ňezúfám) z včilejšího
 28 3 |                   nezustal obeta ríb, ale kďiž sa rozpomenul, čo potraťil
 29 3 |            pobíral, bežal, dokuď stačil a kďiž aj bežaťati ustal, šél ňištmeňéj,
 30 3 |                ňékteréj priblížený viďel, kďiž ňenáramňe do járni hlbokéj
 31 3 |               jami uškoďiťi. ~Na svitaňí, kďiž juž rozeznaťi móhel podstatu
 32 3 |                ale len pri vrchu a preto, kďiž sa žňec takový prejdúť opovažuje,
 33 3 |            vipláca tím, kterích jsú role, kďiž pricházajú. ~A prám lúpež
 34 3 |              šarkanem, ta i s ním vpadel. Kďiž ale kona morskiho pod ňím
 35 3 |               kládli: Či a kďe ma peníze? Kďiž pak on žádné sebe biťi jednostajňe
 36 3 |                 biťi jednostajňe mlúvil a kdiž to i sami, sťáhnúc šactvo
 37 3 |                   Uhrum bilo dobre známe, kďiž z Ondrejem králem k Jeruzalemu,
 38 3 |            Muhammeda prijaťi nechceli. ~  Kďiž tak stojá, z príhodi krarnár
 39 3 |                   sa a za pravdu držá, že kďiž raba kupuje, z užitkem práce
 40 3 |                    móhel ho časem viďeťi, kďiž podle slóv pána svého mal
 41 3 |           pribehnú1, bil Renait. On prám, kďiž juž juž mal biť dohoňen
 42 3 |               lidskím najvíc sa oblibuje. Kďiž ništméň človeka pohltá,
 43 3 |              kteréj husacé jest; ti maťer kďiž znese, na druhé místo prenášá
 44 3 |               nochtoma; zubi husté, které kďiž skladá, jak hrebeňe sa scházajú;
 45 3 |                   behu tú chitrost má, že kďiž uťeká, žáden jeho dohoňíti
 46 3 |              uťeká, žáden jeho dohoňíti a kďiž naháňá, ňikdo jemu uťéctí
 47 3 |          potrebuje, bi sa na bok obráťil. Kďiž ho ňekdi prisťihnú a zabíjajú,
 48 3 |                ťeplú vodú často políváme. Kďiž jasná opuchajú, je ňú treme,
 49 3 |              jasná opuchajú, je ňú treme, kďiž sa popálíme, z olejem ju
 50 3 |             popálíme, z olejem ju míšáme, kďiž nám pokúsaňím uškoďil had,
 51 3 |                   svrab hovaduv prestáva, kďiž je ňú drhňeme. ~Po uťíchnuťí
 52 3 |                spúsob, známý ňemali. Oňi, kďiž bohatší kdo zemrel, po odbaveňí
 53 3 |               sitosťi neb né role polívá. Kďiž hojnosť vodi prináša, ju
 54 4 |                  prejdutý, tím pak vícej, kďiž z otcem aj dcéra spolumisliťi
 55 4 |                    kterí oňi zachovávajú, kďiž kdo ze svého do jejích náboženstvý
 56 4 |               povetrý, tak i uši trhajíc. Kďiž takto celéj jest osaďe ukázan,
 57 4 |                ťško a z hňevem poslúchajú,kďiž kdo jích Turkoma nazívá,
 58 4 |                 svojéj. V tú pram hoďinu, kďiž Renait u ňéj bil, z Reckuv
 59 4 |                  prisedajú a ňé prv,  ňež kďiž slunce papršleki své nad
 60 4 |                ňekterí i prez dve hoďini; kďiž tento dokončuje, pricházajú
 61 4 |                   každímu preukázaný dar, kďiž keho z vás do chrámu našého
 62 4 |          pobožnosťi, cťi bóžej milovníci, kďiž takú i z najmenšéj v ňéj
 63 4 |         chťíc-nechťíc bíva kaŽfý obrezan, kďiž toťižto jejích aneb nastaviťeĺa
 64 4 |                 žádanú očekávajíc reč, ae kďiž aňi ňepomiselnú slišala
 65 4 |          Renaitovi, bi domu šél a jeďiňe, kďiž volan beďe, prišél. Čo toto
 66 4 |                srdca tknuťí ňemal Renait, kďiž totoňé jejden, néž víc krát
 67 4 |              domňívaňí mém jsem potvrzen, kďiž ma zplna odporujícího tvím,
 68 4 |                   svojéj víchod. ~Čo pak, kďiž v kútku, od sluhuv svích
 69 4 |               ňech jsem ťi aspon príklad, kďiž nasícená buďeš krvú mojú. – ~
 70 4 |               bledla. ~Oči juž jak tigri, kďiž šťence pobrali, ~Plameňu
 71 4 |                  na lúžko zložila. ~   Čo kďiž mophtimu skrz posluhujících
 72 4 |                  ztrasél sa; mnoho vícéj, kďiž do svetlice pribehnúc, víc
 73 4 |              života svého povstať musilo. Kďiž pak ona mezi ustavičním
 74 4 |                 vereňí jejích pristúpil. ~Kďiž toto jeďiňe a ňé jinšé spomínal
 75 4 |                   zretedlňe zrozumil, neb kďiž prvňú začal hijiťi, kďiž
 76 4 |                  kďiž prvňú začal hijiťi, kďiž líki své prednášal, kďiž
 77 4 |                  kďiž líki své prednášal, kďiž je chválil a abi pijímala
 78 4 |                tamto dotíče. Ačkoliv pak, kďiž na toto oči otevre, kďiž
 79 4 |                  kďiž na toto oči otevre, kďiž obidvoje rozmislil, móhel,
 80 4 |              zabehnuté rozseknúťi uložil ~Kďiž toto on ze všú pilnosťú
 81 4 |                jest vislobozen, k životu, kďiž juž juž zemíral, navrácen,
 82 4 |                 ňéj. ~Čož dcéra mophtiho, kďiž jéj toto ohlásené jest, -
 83 4 |               znal, ~Dosť svedčí mezitím, kďiž sa hňe a krúťí. ~Vše živé
 84 4 |                    juž. ~Čo trpil Apollo, kďiž jest zanechaný ~ Od uťíkajícéj, ~ 
 85 4 |                  jest sekaný? ~Čo strpil, kďiž darmo po krokoch jéj bežal, ~ 
 86 4 |                   po krokoch jéj bežal, ~ Kďiž čo Daphne bila, ~ V chvilku
 87 4 |                     V chvilku sa maňila, ~Kďiž Daphnu dochitíc, bobkový
 88 4 |                 jest dané. ~ Proč techdi, kďiž nás to rozum, víra učí, ~ 
 89 4 |          ratolesťi. ~Ruža jak pekná jest, kďiž pupec otvíra! ~ Ráno z slúncem
 90 4 |              viplaťiť veno, které slíbil, kďiž ju pojmal. Po druhé, kdo
 91 4 |            Najťekšé a nejdúvodňejšé bilo, kďiž povedal: „Tolik rokuv jeho
 92 4 |                   téj nadevšecko príčini, kďiž viďela ňemoc svú vizraďenú
 93 4 |                  chovajíc. Naposledi pak, kďiž ništméňéj mlúviť musila,
 94 4 |                  radňéj seba daťi má, ale kďiž ho ve vúli a náklonnosťi
 95 4 |                tvrdího a zaťíženího viďá, kďiž ho ve vúli a náklonnosťi
 96 4 |                tvrdího a zaťíženího viďá, kďiž z slovámi, buďto i najmudrejším
 97 4 |                 postavila, neb prinajméň, kďiž juž rozšíren jest, bi druhím
 98 4 |            nezastidnutím rani pridával. A kďiž po dlhšém čase z ubívajúcím
 99 4 |                koňi cestu k domu hledali, kďiž, ejhle, nová a mnohem ňebezpečňejsá
100 4 |            popchňi koňa a ži pamatujíca.“ Kďiž pak juž prítomní bili, privítajíc
101 4 |                  postavil, však ňišť-meň, kďiž jednímu do chrbétnej kosťi
102 4 |                  v horách ze zvermi jest. Kďiž pak v celi a na posťeli
103 4 |                  toto takím verí pletkám, kďiž rovná povera panuje aj u
104 4 |                znamenajú ňeco, obzvláštňe kďiž jsú každoročné. Tak jsú,
105 4 |                 pred jednú nocú. Ona pak, kďiž čas k mlúveňú dostala, boškajíc
106 4 |           náchilního a privolujúciho!“ –– Kďiž mophti odpoveďel, bi, čo
107 4 |                 ňeňi za dobroďinstvý své, kďiž sa mi zlích zléj liduv misli
108 4 |           preukázali, jakáj jsú smelosťi, kďiž mu potalmňe na hospoďe jeho
109 4 |               rukú staťil? Neb čítáme, že kďiž jeho Mustaffa napomenúl,
110 4 |           povolané lidstvý zhrnúlo a tam, kďiž sa prv od okolo stojících
111 4 |            korunovaná biťi, tázal sa jéj. Kďiž pak ona, jak móhla najpňížeňejšéj
112 4 |                   blízo buďeme prisilení. Kďiž jednúc u veťšéj liduv stránki
113 4 |                táto uši  a srdcá obsáhňe, kďiž sa rozestre, mláďenca k
114 4 |               take aj užitku slúžili, ale kďiž i sám ňemožnosť veci tejto
115 4 |                 tejto v ňem jsem skusil a kďiž také (za kterích oznámeňí
116 4 |               mophtimu ňečo ňepovedal?“ – Kďiž René reknúl, že ništ, pítala
117 4 |                 zlúvaňí z lekárem naším?“ Kďiž aj tu odpoveďel, že nijaké
118 4 |                  potupe méj prednášal?“ – Kďiž tuto mlčaži počal nenadále
119 4 |               zahubeňí potajemňe ňerídil, kďiž, pravím, toto rozmíšlá a
120 4 |                   sestrú jeho nadevšecko, kďiž mi ňé velmi pred dlhím časem
121 4 |                  René: „Zpredku“, praví, „kďiž do dvúru techto jsem prišel,
122 4 |               bich mal pozor, nadevšecko, kďiž mopgti neb ti o veci téj
123 4 |                 vicvičenosť, tú obličeja, kďiž ňečo viprává , ňepremeňitedlnosť
124 4 |                 jsíce mlúvil nasledovňe: „Kďiž,“ praví, „tu odtuď odjíťi
125 4 |                  tak pevno jse dokončila, kďiž múdré toto pozbuďení vstúpilo
126 4 |                  ňelíbila tá osoba, která kďiž bi ťa jednúc zamilovala,
127 4 |                služebník dvere opatroval, kďiž, hle, bez všeho oznámeňí
128 4 |              ňebila, že ho i vtedi ješťe, kďiž za cizozemca od seba držan
129 4 |                  ňeho potrebu ku písaňí a kďiž, čo mňela, odbavila, prosila,
130 4 |             posléď nežli on, katovaná. Čo kďiž tak budúcé na čas tento (
131 4 |                zaslíbeňec. Usliš pravdu: ~Kďiž menší bil ješťe úradník
132 4 |                tak, jak mi kážeme, učiňí. Kďiž pad podle našéj žádosťi
133 4 |                  bár svím préstupkem, neb kďiž šťadréj ( asnaď z radosťi
134 4 |                    aňi ňevím pre jakýdar, kďiž v Kods Scherife u taťíka
135 4 |             služebňíka, čob´ bil ríkal. A kďiž on i vipravil i mophtimu
136 4 |                  to teprv u seba hledali, kďiž i jéj hlava po zemi  sa
137 5 |              nastala, tak ríchle a náhle, kďiž on juž viďen ňebil, uťíchla.
138 5 |                  takéj po záchoďe slunca, kďiž svetlo pochibné juž počalo
139 5 |                   na pole a k moru védli. Kďiž v téjto jest misli, čuje,
140 5 |                jak sa viďeli, vejšli, svú kďiž zpredku nakrátce učinili
141 5 |              Panna ňélen ňebila proťivná, kďiž všecko toto pre a okolo
142 5 |                    preoblečený pristúpil, kďiž z najpňížeňejšú poklonu
143 5 |              prostrédkuv zúfajíc, pusťil, kďiž, pravím, toto viďela a slišala,
144 5 |                   zmeňí sa, milovať buďe, kďiž uviďí, že k navráceňí spúsob
145 5 |              sebespomáhaňí. Vtedi jeďiňe, kďiž juž vodu hltať počal, prebratý
146 5 |                zustal prostrédek, kričíc, kďiž od ňéj odcházal, bi hríchu
147 5 |                    daléj aj oči oťevrela. Kďiž pak juž i ústa otevreť a
148 5 |                   ak jest sa s ňím stalo, kďiž to i sama z ďír a zápláť
149 5 |                   naproťi jíťi ňemeškala. Kďiž vipoveďela, že ona jest
150 5 |                jsem tak o vás priňesen!“ ~Kďiž k mestu prišél, který z
151 5 |          vihledávajíc, čo bi znamenal. –– Kďiž pak Jaffčan v druhý a treťí
152 5 |                  bi mu móhli biť za mzdu, kďiž bi z praznim míškem bez
153 5 |                   k zubum bil prirostnúl. Kdiž kdo prijďe, poví jsíce prítomním:
154 5 |                    vždicki najťekšá jest, kďiž bašša ňebil doma, neb rozkazovala,
155 5 |               odchod svúj zaujmúť, jakžto kďiž všecci dvúrní v svém budú
156 5 |               musí daťi, ano, hňeď vtedi, kďiž svadbu odbavujú, manželovími
157 5 |              starosťi, bi toťižto zaťovi, kďiž pre man želku dojšél, obed
158 5 |                  ňeviďí roďina vícéj, než kďiž dovoleňí od manžela jéj
159 5 |             odbírať, jí, neb pije otrovu, kďiž najméň mislí. ~Časťéj, kterákž
160 5 |                   ze sebú spolu sa ťešil. Kďiž toto poslednýkrát čiňí a
161 5 |                obec také takovú obsahujú. Kďiž kdo z darem tím vislan jest,
162 5 |             všecko, čím vláďe, prinášajú. Kďiž techdi tíchto juž stlstnútích
163 5 |                jest, domí teprv obnovujú, kďiž juž juž kusi dolu letá a
164 5 |                  samotný jíť ňemúžeš, ale kďiž sedlák na chotár toliko
165 5 |                NAVRÁCEŇÍ JEHO, OBVZLÁŠTŇE KĎIŽ K RUKÁM SVÍM PRIJAL NEŠŤASTNÝ
166 5 |         STIPHOUTOVÉ UJISTOVÁŇÍ SLIBOVALO, KĎIŽ, HLE, Z PÍSMA VŠECKO JINÁČ
167 5 |             VŠECKO: ~Pred časem ňekterím, kďiž Van Stiphout z druhím kímsi
168 5 |               jinšé pokolení veďená. Toto kďiž sa potemodňeho Renait prezveďel,
169 5 |              NIŠTMEŇÉJ VIHOĎILA JÍCH ONA, KĎIŽ PRV NEŽLI POČALI, SVOJU
170 5 |                   ďevča vislať ňelitoval, kďiž ono to písať buďe. Posledne
171 5 |                vícéj pak rmúťil všeckích, kďiž caddi tripolitanský do Beňátek
172 6 |                   zdržá, známe nemal, ale kďiž samé ňé odpovedal ustavične,
173 6 |                 slobodu prislibíc, čekal, kďiž unuvaní jeden po druhém
174 6 |                žádajícího, pripusťila. Čo kďiž obcdržíc, vejšel, kleknúl
175 6 |               milosťi u bašši obsahovala, kďiž bašša nebil doma, jemu jsúce
176 6 |                  a ňekolik ješťe mesícmi, kďiž jsem tak lechikím jak, kterí
177 6 |                jsem pleca proťi poddaním, kďiž pák poddaní, zdvíhal jsem
178 6 |               tomuto i tamtim jsem volil. Kďiž pák vespolek bili a dohadovať
179 6 |                   celému našému pokolení, kďiž bitku začína, običajný jest.
180 6 |             skalnej jesňi osobitne majíc. Kďiž juž na strelení blízki bili,
181 6 |               síúnca opadli konečne naši, Kďiž juž i o uťekáňí bilo zúfano,
182 6 |                  sa mezi šípi a tŕní, ale kďiž k monu prijdúc, viďela,
183 6 |                   poveďeno. Teprv jeďiňe, kďiž z jména Aborys, násilníka
184 6 |               nebil sin riďitela našího a kďiž vihledávajícímu, kďe bi
185 6 |                   Tripolisi Barbaritskéj, Kďiž skutočne i najšél jsem ho
186 6 |                vezmúc, v túž ho hneď noc, kdiž manžel ješťe o potešení
187 6 |             prítomná mislum svím Fattima, kďiž tajemstvý také víprävajícího
188 7 |                   Muhammédova, kterú mal, kďiž z modlára novej víri nastavitelem
189 7 |               ňeslíchanéj prihodí svital, kďiž sa celé mesto zbehlo. Obklíčili
190 7 |              nezhrešila ništméň, milujíc, kďiž manželstvý bez ňekeho milovaní
191 7 |                  biť trestaný, obvdáštňe, kďiž vec o život iďe." A títo
192 7 |                  Toto si pítala aj vtedi, kďiž juž ze žalára k cesťe večnosti
193 7 |                 ňokdi, že uši rozdrapujú. Kďiž sa z jistího nápoja, který
194 7 |                   bi musil biťi prítomný, kďiž oni rozpálené železo (toto
195 7 |                   prez víc rokuv bidlil. ~Kďiž juž všecka potreba ku žalostnej
196 7 |                   našlo i stratilo ho, že kďiž vrch radosťi svéj došťáhlo,
197 7 |                  Vhrúženo, že prám vtedi, kďiž zúplna žiť počalo, zúplna
198 7 |              prinesené, srdce nerozpuklo, kďiž si pomislilo, že tak šťestlivé
199 7 |                 zadná lež nebila pridaná, kďiž pokuta panni rozmnožená
200 7 |                nočného viďeňí pokračoval. Kďiž najchutnejšej spal, zbud'
201 7 |                   také; neskoršej jeďiňe, kďiž juž dosť čítané toií'i mohlo,
202 7 |               seba zhinúlo. Budúcim dňem, kďiž ješťe žádaímu nebil oznámil
203 7 |              vždicki bil jsi ti prítomný, kďiž jsú sa oni spolu rozprávali,
204 7 |               okenko jeďiňe ju dať učiťi, kďiž juž jeho za jéj chcel maťi
205 7 |              rozkázal si olovo roztopiť a kďiž potem vrejícé jest mu predložené,
206 7 |             MOPHTI, JAK ČÚD TENTO VIĎEL A KĎIŽ K SEBE JEST PRÍVEĎEN, KLEKNÚL
207 7 |          NAJHODNEJŠEJ TRESTANÍ, OZNÁM." – KĎIŽ PÁK ON ŇEKTERÍCH SUDCOV
208 7 |               bila prv odtúď sejmútá, jak kďiž mních sám čosi pri ústach
209 7 |             prosili. Ani nestali prv, jak kďiž skutečne i Hadixe i Renaitovi
210 7 |            slobodu dali, jích vislišali. ~Kďiž i toto podlé šaťí svého
211 7 |                štirikrát ruki znovu vždi, kďiž uschli, ním natrela a vtedi
212 7 |                srdce bol hňedki straťil a kďiž mu že silu kdosi prst bil
213 7 |             vikopá cestnej zelini korene, kďiž v najpevnejšej jsú podstate
214 7 |           pijícímu k ústam; séjme pák ju, kďiž vodu povlaží místo, z kterího
215 7 |           dervišlära piskum priložili, čo kďiž činili, zakríkla: „Nech
216 7 |                 podobne zaopatrili, dala. Kďiž prinesené jest potem ješťe
217 7 |                  ňe-skoršé všecko svetlo, kďiž totižto z odletujícú vlchkosťú
218 7 |                jakého biťi panna oňechdi, kďiž ju leká-ril, v hneve svém
219 7 |              nevstupovalo a vtedi jeďiňe, kďiž z Renaitem o veci takej
220 7 |                  slišať. Aňi vtedi ješťe, kďiž mlúviť počala, žéb' ho ona
221 7 |                   z teho biť nemalo. ~Ale kďiž rosťíca v panne tužšéj a
222 7 |             tajemnosťi sa zdržať nemohla, kďiž i naproťi vúli a poňimo
223 7 |              Renaita milujúcu Hadixu. Ale kďiž to jemu juž nad slúnce jasnejšej
224 7 |                nešťastný, jak to uznával, kďiž z krvú ducha vivnacuval.
225 7 |             zusitalo, čo prv lekár bilo. ~Kďiž Hadixa všecko, čo preukázané
226 7 |              pariť sa stud'eno chvílámi a kďiž domu príjdúc, zložili hu,
227 7 |                  to sám aj pripravil, neb kďiž jeden toto, druhý tamto
228 7 |              liďuv reči i vtedi uslíchal, kďiž jsú sa navráťili. Ništ jinšé
229 7 |                 čo také učinil. ~Čo bilo, kďiž do svetlice veved'ený, Hadixu
230 7 |                  jest sa prevelice ďivil, kďiž živú uhlídal, kiteréj ducha
231 7 |              ňikdi z povinnosťi nekonal a kďiž to mophti že všemi okolostojícími,.
232 7 |             mophtimu, jaké ťešeňí a jaké, kďiž vi-právať uslišal, že on
233 7 |            prichistaném straťe jéj mísťe, kďiž druhí z ňeumelosťi pochazajícího
234 7 |                   jest v srdci mučený, až kďiž ho sama panna ťešiť počala,
235 7 | okolostojičnosťách musil za pravdu držať, kďiž z musulmannuv žáden   nebil,  
236 7 |                visvedčoval, j.ako techdi, kďiž on z dale-kich púšťí do
237 7 |               mislil, že buďe kráčať. Tím kďiž ňeprospechoval, neb ja i
238 7 |              viznaťi, na který (zvláštne, kďiž bil zložený s tím, který
239 7 |                pomalú, bi tím dlžéj žili. Kdiž pák juž velmi utrápení ducha
240 7 |           radostlivé, jaké Ibrahim bašša, kďiž sa mu Fattima navráťila. ~
241 7 |             jenizar dáva, pomáhača majíc. Kďiž pák mu ona tuto mnohonásobné
242 7 |                česti sa pusťiť, bi asnaď, kďiž sa ohir včilejšího jéj v
243 7 |                   asnaď k sebe nepovolal, kďiž, pravím, toto mu nadhaďovala,
244 7 |            kterího mať jsi žájdala, teho, kďiž sa ťi zúplna jakžto jisťe
245 7 |          zaslúženího odevzdal, zapovrháš, kďiž juž on teba v misii a srdci
246 7 |                   bich sa včil premenila, kďiž mi víc a víc vďačňejší vždi
247 7 |                    pamna musila umitknúť, kďiž jenizar, který okolo bedlil,
248 7 |                  On Renaita chťejíc maťi, kďiž uslisal, že u Hadixi jest,
249 7 |               žádiat sa činila, buďto jak kďiž pustení jeho predešlé pítala,
250 7 |                   na odbíraňí zavolať!" – Kďiž odešel, zmlúvaia sa o čtnosťách
251 7 |                 čtnosťách jeho z mophtim, kďiž 'pák aj tento do svého sa
252 7 |                 nebezpečenstvý poklaďení, kďiž jích previšujú, ostatné
253 7 |                  ďeň vždi tvrdšá a veťšá. Kďiž do rokuv mláďenca vkročili,
254 7 |                   naučení, jak bi sa mal, kďiž príjďe, držať Renait, ostatné
255 7 |              zmiznúl. To činil aj Renait. Kďiž aj jemu najprv z mophtiho
256 8 |              toliko tvoja! Lžú li oči mé, kďiž ťa viďím, klamú li ma ruki,
257 8 |                  viďím, klamú li ma ruki, kďiž sa ťa dotíkám, kďiž ťa držím!
258 8 |                 ruki, kďiž sa ťa dotíkám, kďiž ťa držím! Múžem li, či múžem
259 8 |            napadal, jako zázračne jsi ju, kďiž jsem juž aj teba oplakal,
260 8 |            oplakal, dostal a privédel?" – Kďiž Renait pre velký ďiv níšt
261 8 |                  jsi pre vezeňí nejaké?" ~Kďiž prvňé, pre kterého ríchlu
262 8 |                  či také aj tvúj ňeňi." – Kďiž hleďela jsíce na neho, ale
263 8 |                  čáraňí a preto vztäštňe, kďiž jsem teba po zemi tej hiledal,
264 8 |                  nežli všeckim, obvláštňe kďiž... ~Ješťe v prvňém tém svém
265 8 |                   uznávať, neb jprám tak, kďiž ju vid'el, jak který Medusi
266 8 |                 ne vetšé, také jisťe, jak kďiž sa sama viberem, bi jsme
267 8 |                   život tvúj položiť, ju, kďiž sa ťi samim nebam pomáhajícím
268 8 |               lásku pozatím dosť viznáim, kďiž si má najpohodlnejšiu túto
269 8 |                   poručil, vtedi totižto, kďiž jsi o mém tebe privolení
270 8 |                  všem ňešťesťím aj vtedi, kďiž jsem Renéa mého v bruchu
271 8 |                učiňeno. .Bil jsem všeeko, kďiž jsem sa že Sallernuma na
272 8 |              Stiphout. ~Po čase ňekterém, kďiž bili všecci znromažďeňi,
273 8 |                 ústa ješťe nebil otevrel, kďiž on, (predbehnúc ho, mlúvil: „
274 8 |                  roďičé, ňepochibujem, že kďiž jsťe mi život dali, vin-šujeťe
275 9 |                 sa s tím ťelem", spívajú, kďiž kočišé cestnú potrebu na
276 9 |                  namní-vala sa, že Renéa, kďiž z domu vykračuval, do hrobu
277 9 |                  juž daleko bili odéjšli, kdiž v jitém, ješťe národu svého
278 10|            zachovávaťi, nasleduvaťi. ~Neb kďiž po dlhokém ďabla pokúšaní
279 10|            laliovú svú čistotu poprzňiťi, kďiž ostatný večer pred dolu-líhaňím
280 10|                 ten (učinek pokladala, až kďiž viplňeňí jeho na sebe skúsila
281 10|                  sa stalo z jinšú hňedki, kďiž na ulicu vikračujíc, jednu
282 10|                potení mnohích druhích, až kďiž od jinšéj mníški tak bil
283 10|                  kterim mohich hríšníkuv, kďiž juž naj-dalšéj po cesťe
284 10|                   o botách vždi mluvívá), kďiž po mnohém mišleňí, které
285 10|                 juž objímaťi, juz líbaťi, kďiž, ejhle! ~O púlnoci príjdúc
286 10|                   stuďenim .potem oblátý, kďiž sa mu vlasi pre ňená-ramnú
287 10|            spokojňej,šél spal. ~Ráno ale, kďiž mu klopú a kďiž zadnej odpoveďe
288 10|                 Ráno ale, kďiž mu klopú a kďiž zadnej odpoveďe na mnohé
289 10|            pečeďámi potvrzeny doplňuval. ~Kďiž toto dlžšéj prehlídajú a
290 10|                 neme-la; to bilo poznaťi, kďiž sa usmívala ,a preto slušili
291 10|                   kaslaťi vzďicki smelé. ~Kďiž ňúter bili vejšli, tá, která
292 10|      nevislovitelnu radosťu plesala, jako kďiž chlapec prvňé od otca nohavice
293 10|                 sveťe draho placene bívá. Kďiž sebe ňekterá žilu dáme seknúť,
294 10|                dáme seknúť, máme dupliku, kďiž jména našého svátek jest,
295 10|                   do !kláštera navráciťi, kďiž pod jednim krém seďícú viďeli
296 10|                  skrívá, včíl nadevšecko, kďiž bi sa mohla v prítomnosti
297 10|              praví, „jakého zrozeňi jest, kďiž žádnímu nepovi, zadnej z
298 10|              hustími krokmi preč jiťi, až kďiž ju René, téz skoršej kráčajíc,
299 10|                   slz na ten čas nemala a kďiž ju Vaň Stipnout pozbud'uvaťi
300 10|                 ňekdi zmlúvala .a listek, kďiž zase prijšél, skritovňe
301 10|                 Jestli, toliko, nini pák, kďiž teho vidím, kte-rímu jsem
302 10|                  jest, aibi jeden človek, kďiž za-hinúťi mini, zahrnul
303 10|        tnajdtrdbňejšé čini pozoruvialia a kďiž jen aj najmenší ňeco iná
304 10|                   a celý nasledující ďeň, kďiž pák sa nanove dobre zmrkalo,
305 10|            kočišuv slišela, že bi on bil, kďiž ho od zeďe záhradnej odehnali,
306 10|              spisuval, viďeli. Potem ale, kďiž všecká tvé šlaki potratil,
307 10|                 mne on, tak jatko ti včil kďiž jsem taďe jedinúc šél a
308 10|                 má macocha", mlúvila ona, kďiž Vaň Stiphout prestal, „techdi
309 10|                 obeti! Však aj z hovaduv, kďiž ješťe hovadá bívávali obetuva-né,
310 10|                   sestri a jinši príteli, kďiž je do klášteruv tisnú? –
311 11|                kláštera počali navracaťi, kďiž pri chodníku na zeleném
312 11|                   títo pošli ništ ňemeli, kďiž bi jsťe sa vi maťerinskím
313 11|                fárum, ~To kočki mavkajú, ~Kďiž jím ubehla miš: ~To i psi
314 11|                  miš: ~To i psi havkajú, ~Kďiž jest z zajíca ništ. ~Ništ
315 11|                 ňemlúvím, bi nám biskupi, kďiž čo zadajú u mníšek obdržaťi,
316 11|                   niňejší vek nadevšecko, kďiž sa i s tich najsve-ťejších
317 11|                vícéj v zahraďe nebavili a kďiž juž hore do klášte-ra pocházili,
318 11|                  s krhlú posvecenéj vodi, kďiž tá samá na poručí bila a
319 12|                 Vaň Stiiphout z Renaitem, kďiž k večeri prisedli, ríkal
320 12|             pítáme, to ňé pre nás samich, kďiž sa osobitne každý .modlíme,
321 12|              toliko spev bívával držan. A kďiž sa iaj musika začala do '
322 12|             ženskú mekosť bívá oblečen. – Kďiž Veíký Šándor na 'harfu hral,
323 12|         rozniišlajú a tak i oči ti traťá, kďiž zá-slíuhi, které bi jínáč
324 12|              hňedki spredku. – Ja ňé tak: Kďiž ja zadám pobočné oltári
325 12|            prostredku ňekterího kosťe-la, kďiž prám na pozdvihuváňí pri
326 12|                 obidva boki pesťú ťlkél a kďiž sa ho tázali, prečo to činí: „
327 12|                ipredkové naši aj tenkrát, kďiž jím juž bilo pod našeho
328 12|               neznali svéj povinnosťi, že kďiž jiim jeden kosťel skazu
329 12|             náboženstvá našého skrz nich, kďiž do tehož náboženstvá pristupuivali,
330 12|                 usiluje sa ospravedlňiťi, kďiž riká, že jsú knihi ňeumeléj
331 12|                   násilné biťi vimlúváňí, kďiž kdo praví, že sa za tak
332 12|                nich aj opovážil žaluvaťi, kďiž skúsenosť posavád vždi učila,
333 13|                   kúťe pri dverách, který kďiž ikazateí ješťe v svém ďive
334 13|                  kosťela, reknúl Renait: „Kďiž jsme tu," praví, „sveťili
335 13|                stúl v am-biťe pripravený, kďiž zákon mnískej rehole ňedopúšťa,
336 13|               musí biťi ňesklamanitedlný, kďiž s kathedri mlúví, že jest
337 13|              včilejšú reholnickú chudobu, kďiž on mezitím udíšaný mlčal: ~
338 13|                   Na slib takej chudobi,  kďiž  máš jesťi} píťi, Kďtä zámek
339 13|                 či bi čas ňečo nepočnúl a kďiž on znovu professiu reholí
340 13|                rovnú múdrosťú nadevšecko, kďiž o chudobe mlúvil, tenkrát
341 13|                    nohami zem tlčíc, jako kďiž obrazi svatích šlapú; a
342 13|                  mal biťi konec z Renéem, kďiž bi ho bil Von Stiphout aj
343 13|                   i časné i večné šťesťí, kďiž jsme totižto najprv skrz
344 13|                nechcel baviťi, nadevšecko kďiž ňekteré bílého pohlavá osobi
345 14|            umeních ňepovstávalo jako prv, kďiž jiní jiních učiteluv uslichali,
346 14|                jiních učiteluv uslichali, kďiž jedni druhích ani ňerozumívali,
347 14|                 hosťiňec a po odpočinutí, kďiž jích po mesťe tovariš česti
348 14|                  po-chopuješ, nadevšecko, kďiž v prostrédku a spúsobu ništ
349 15|          pochibuváňí jest, kého rozumejú, kďiž prézviská tito ňé vlastné
350 15|              dávni cuzí pisári spomínajú, kďiž Slováci od vekuv na mnohé
351 15|                  a v običaji majú ríkaťi, kďiž sa ňekdo k ňečeho takého
352 15|               Prečo sa trápí, prečo mučí, kďiž bez teho slovácký lid móhel
353 15|     spolukrajano-vi k rozsúzeňú odevzdal. Kďiž pak on mnohé a velké chibi
354 15|                 aj bila v rukách tlačára, kďiž ju on prezveďivše sa k sebe
355 15|               mnozí posavádňejší censori, kďiž mnohokrát ňekterího ka-círa
356 15|                jaké mňení jest ňekterích, kďiž ríkajú: Načo jsú knihi,
357 15|                 pre chibu vlastních kníh, kďiž totižto aňi svého rodu ňeznajú.
358 15|                 bívá običajňe i nakažená, kďiž sa do ňéj všeliké prespolné
359 15|             zešpaťená ňebila, ochraňujú a kďiž sa jéj predce ňečo takého
360 15|                   kemu zbírá, kemu stlká, kďiž vlastních svích ďeďičuv
361 16|                 za času prileťili, jedni, kďiž zezváňano bilo, mlúvili,
362 16|           ňeprestupá, do kosťela ňeidúc. ~Kďiž v kosťele, čo odbavené melo
363 16|               málo od každího mlúveno, až kďiž sa krev skrz pojeďený a
364 16|                 vimluvné pak jsú učiňené, kďiž juž žalúdki a kože na bruchách
365 16|                   Zďe sa René ňečo učil.  Kďiž ňekde predce postávali,
366 16|                  znali vrciťi. Naposledi, kďiž sa juž aj do krvi poobrážali
367 16|                   krvi poobrážali jedni a kďiž farár predce naproťi préstupku
368 16|               nech jest, ništmeňéj chibá, kďiž sa namnívajú, že kterího
369 16|                  sebe za farára vivolili, kďiž jím ho cirkevný úrad višle,
370 16|         poddanstvá budu farári sprošťení, kďiž patrónstvý svetskích jest
371 16|                 svetskích jest ztáhnouté, kďiž ze trích toliko, kterích
372 16|              patrónstvá svetského, zvlášť kďiž k mnohím prislúchalo, skusuvaťi
373 16|                   sebe lásku túto prosá a kďiž ju majú, kďiž k ním pricházajú,
374 16|                túto prosá a kďiž ju majú, kďiž k ním pricházajú, místa
375 16|             pohoršeňí aj u ňeumeléj obce? Kďiž jedni druhím viprávajú:
376 16|             pohoršeňí aj u ňeumeléj obce? Kďiž jedni druhím viprávajú:
377 16|                   lavicámi musejú seďeťi, kďiž jinší ve všem chibní na
378 16|               ďílu v kraji temto zložené, kďiž svaté to ustanoveňí víjšlo,
379 16|                múže. – Dosť jest mezitím, kďiž zlosť aspon náležiťe zmenšená
380 16|            masních sveťín vkraču-vali, až kďiž včil najvetšá vláda na všecko
381 16|                  do odpočinku. Ale farár, kďiž najchutňejšéj začnul spaťi,
382 16|            pochází, či bi nastaveňí také, kďiž zrušené jest, prospešňejšé
383 16|                   nášho príčinu skladáme; Kďiž mezitím cm pre naše zlosťi, ~
384 16|               bívá vijevuvaná natolko, že kďiž do ňejakéj osadi vej-ďeš
385 17|                   pekla obraz vihlídalo. ~Kďiž pri dverách stojíc, tak
386 17|                  buďte míťi, sková a jím, kďiž príjdú, odevzdá. Van Stiphout
387 17|                  tu taký običaj jest, abi kďiž ňekdo príjďe, všecko hňedki
388 17|                zúfalá nad skákaním mojím, kďiž sa predce nade mnú jedna
389 17|                  Kucharili potem všecci a kďiž povarili a popékli, částku
390 17|              všaďe píchal, všaďe kúsal. A kďiž sa pred-ce tenž René k lepšému
391 18|                   ženú báseň opakujíc, až kďiž sa jím báseň v ňemalú bázeň
392 18|               bázeň premeňila. Pod večer, kďiž juž slunce za vrchi zalíhalo,
393 18|                    odeberáč a starý svat, kďiž tamten dokončil, své počnúl
394 18|              mladoženícha prstem ukázal a kďiž tento svú choť za ruku chiťil,
395 18|              pomimo prvňého seďeňá jsíce, kďiž jinší jen kriváčki ze svích
396 18|                   vedle zjeveního zákona, kďiž vec tá totižto ňeňi juž
397 18|             pravda jest, dosvedčuvali. Až kďiž kohút na púlnoci zaspíval
398 19|                 prám nemocú bil obťížený, kďiž ho techdi spredku na-krátce
399 19|                  z velikím tancem, na čem kďiž sa Vam Stiphout počal ďiviťi,
400 19|          poslednímu pomazáňú!" ~Po temto, kďiž sa k farárovi navráťili,
401 19|                   od Piláta k Herodésovi. Kďiž k bohatším pricházím, ti
402 19|                bilo, jako on ňezdravý, aj kďiž zdravý jest, múže dostatečňe
403 19|                     mlúvil Van Stiphout, „kďiž ta k ňemocním na víc strán
404 19|              konané v ďeň sváteč-ný ráno, kďiž aj spoveďe uslíchaťi a jinšé
405 19|               ňeviňechávám, ňezaňedbávám. Kďiž ňekam iďem a náhléj práce
406 19|         chorobňejšé nadevšecko roka časi, kďiž jích v jednej ďeďiňe vícéj
407 19|                   aj bez svátosťí zemírá, kďiž totižto ja jinďe jsem a
408 19|                  jinam volaný bívám, aneb kďiž jích v jeden čas vícéj ňe
409 19|          prichistala, počala predkladaťi, kďiž prám aj bradiholec do svetnice
410 19|                   čo bi takový tam chcel, kďiž, jaký on remeselník jest,
411 19|          odbavu-val, to sa ňenamníval, až kďiž tovariš cesti o tem ujisťil,
412 19|                vpadá. ~To pak odtúď bívá, kďiž kdo prázdnosť v mešťeku
413 19|            vláďeťe, Že nás vždi do hrobu, kďiž chcete, klaďeťe. Nás umoriť
414 19|                  náš potrebný, Dosť jest, kďiž umeňá neb vúle vám ňeňi;
415 19|              najškodlivejšá jest tenkrát, kďiž sa do hlavi, do mozguv dostává.
416 19|           kardinála opica uzdravila. Táto kďiž služebníci o svého pána
417 19|                pre jinšé totižto, jak, že kďiž bi lekári najužitočňejší
418 19|                 obecná jejích vímluva, aj kďiž ňekeho rovno zabijú. Totižto:
419 19|                  skazení človeka unúvajú, kďiž rnezitím až velice pravé
420 19|                zďílu pak a vetšího jsíce, kďiž juž za doistatečních a hodních
421 19|             musejú ho odhoďiťi až na čas, kďiž juž bívajú ven vipusťení.
422 19|                  milosť a lásku, kte-rích kďiž ja volám, abi ma uzdravili,
423 19|               experimenta viváďajú, kterí kďiž bich mel biťi od ních z
424 19|                  s trpícími ňezdra-vý; až kďiž bi po časi jsúci bili nalezení,
425 19|                 zaopatrení, knihi (zvlášť kďiž masné živobiťí dostáva-jú)
426 19|             prostredce a spojitel, který, kďiž v Bononii lekárské své umeňí
427 19|                   za ďeň ňebilo vičítano, kďiž pak ho Honorius, na ten
428 19|             lekárstvú podučili a abi tak, kďiž k uzdraveňí duše volaní
429 19|                toto ríkal Van Stiphout: ~„Kďiž", praví, ,,mlúvím, abi sa
430 19|                musili pred seba zaujmúťi, kďiž juž farármi bívajú učiňení
431 19|                  farármi bívajú učiňení a kďiž tak dosť jinšéj svéj práce
432 19|               jinšéj svéj práce majú, než kďiž k zákonnickéj povinnosťi
433 19|                totižto farári nestraťili, kďiž bi ňekdo proťi radďe-ním
434 19|               bili. Zretedelňejšéj povím, kďiž bi farári léčili, jen takovími
435 19|               Setvi bili na ulicu víjšli, kďiž dve lítosťi hodňe ďívaťi
436 19|               vihlídalo, hajdúsi, kterích kďiž sa otázal tovariš cesti,
437 19|                 tik bijícího chitala, ale kďiž prevládnuťi ňe-móhla, svého,
438 19|                který zarážal, že tenkrát, kďiž jeho rozkaz mal plňiti,
439 19|                  ňeho ujšla. – Naposledi, kďiž juž ustal ruku zdvíhaťi,
440 19|                prikazi zachovávaťi". – To kďiž tovariš cesti uslichnúl, „
441 19|            podcťive jích napomínajíc. Ale kďiž takto ňeprospechuval, zhoďil
442 19|                 potraťili a hore viťáhli. Kďiž juž na roviňe bil, mlúvil: „
443 19|                 které zďe takto nastalo: ~Kďiž pokoleňí Uhruv, nové bidlo
444 19|                  tento strvával aj vtedi, Kďiž Uhri slováckú krajinu ze
445 19|                   silu sťiskanú obsáhli a kďiž juž všecci jedním Uhruv
446 19|                   že totožto v čas vojni, kďiž jinší v krvi a ra-nách z
447 19|            odťahujú sa od pánskéj práce a kďiž ju vykonávajú, to z ňechuťi
448 19|              ponu-kačmi jeďiňe v potrebe, kďiž ju vše jinšé prostrédki
449 19|               stojá pevno i jinší všecci, kďiž pak sedlák počíná kulhaťi,
450 20|                bívá doňeseno. Zhíkňe muž, kďiž na konci roka počtuje, čo
451 20|            riťírstva radu jsú, varecu, aj kďiž ňevará, ukazujú. Trpezlivé
452 20|                  Nemci nazívajú, kúskech, kďiž totižto mnohí i páni a paňé,
453 20|                 tenkrát  ňečo také daťi,  kďiž juž aj po vrškéch od velkéj
454 20|                ňech tak má sporádané, abi kďiž venku nebožicová zima jest,
455 20|               venku nebožicová zima jest, kďiž všecko až po pás snehem
456 20|                   snehem prikrité. ~Jest, kďiž až jako ňemasťený vúz vrždží
457 20|              cestem zamazuje a virovnává, kďiž visichá hlaďidlem, abi sa
458 20|                       Po vihlaďení tvári, kďiž bijs` sa juž v ňéj jako
459 20|                  krive ňejak ňerostli. ~  Kďiž tolik dňuv juž paňátka šťestlive
460 20|                   aňi modliťi sa ňeznajú; kďiž to i tak pre ten vek ťešká
461 20|                    kterí večer dobré sni, kďiž páni dolu líhajú, ťichším
462 20|               misle ňevstúpilo, veselšéj, kďiž sa z posťele híbú, vihrávajú.
463 20|                   jest pochopiťi. Totižto kďiž páni víc potrebujú, víc
464 20|                  své skinožili, pomarnili kďiž tak pánský vihlídal? Ja
465 20|                  kriv-du peňezmi vipláca, kďiž taká bívá nalezená a odsúzená.
466 20|                dobrému prospešňe užívajú, kďiž totižto najprv zrozen sin
467 20|           služeb-níctvý držá, které i on, kďiž všem tím sám ješťe, čím
468 20|                juž umlknúl tovariš cesti, kďiž René všecko z jádra chťe-jíc  
469 20|                 radňéj role míťi) zasejú, kďiž ho potem zežnú a vipredajú,
470 21|               mluveňí, v slibe.“ ~Mezitím kďiž tak jednajíc sa a všecci
471 21|                   obivateluv biťi ríkal. ~Kďiž nad tímto stáli, rozmíšlajíc,
472 21|              ploti, aspoň skoréj uviďíme, kďiž buďe svitaťi.“ ~„Dobre,
473 21|             pohleďení ňejakích strašidél, kďiž vstúpili, ven kamsi, druhé
474 21|               podlahi až dolu bil dím, až kďiž i z vúňe zbadali, čo to
475 21|                  techto domu príjšli, kďe kďiž hňeď v prídvore ňezaslúžeňe
476 21|               rozkaze dobre bil odfúknul, kďiž on juž či dovédlel, či dohnal
477 21|            prejdútý, tím pak vícéj ješťe, kďiž Van Stiphouta, Renéa a tovariša
478 21|            kadžímu i obecňe aj odo-bitňe, kďiž ňekdi ňekterý ke mňe pricházíťe,
479 21|                  smrťi učiniťi poručil. – Kďiž ho dolu skladali, prašťilo
480 21|                  cirkev zakázaťi ňemóhla; kďiž každoďenné skuseňí učí,
481 21|              stavu manželskího privolili, kďiž bi oňi do tehož stavu juž
482 21|                 jím to juž zakázano jest, kďiž totižto vicvičeňí také osobitních
483 21|                stálo obecné dobré. ~Ráno, kďiž sa lid poscházil na svú
484 22|              chcem, mé pítaťi, nadevšecko kďiž aj ode mňa páni pítajú?“ – „
485 22|                 Temuto vikríkal: „Ti pes! Kďiž mňa Búh požehnává, snáď
486 22|                   každímu, čo dlžen jest. Kďiž pak jedni mlúviťi počnúli,
487 22|                   oni ňeveďá, kolik pili, kďiž juž jeden-krát ožralí bili.
488 22|               bili bi bili velice tlčení, kďiž na pánské oraťi, kterák
489 22|              spomneno jest, jíti musili. ~Kďiž konec biťi badali Van Stiphout,
490 22|                   počet prichází. K temu, kďiž sa mu zalíbí a ví, v který
491 22|                  úťiskéch k ňemu be-žíme, kďiž sa ňemáme čeho jinšého chiťiťi.
492 22|           prikazujícího zákona údi jsú? – Kďiž pak aj ze všem hríšním usiluvaním
493 22|                sami o sebe oni potvrzujú, kďiž totižto vetší jejích ďíl
494 23|                skučko z hromadi ňežiješ, ~Kďiž setvi dňuv tolik, kolik
495 23|               rolnéj úroďe úfaťi múžeme a kďiž zbožíčko poskočí, nám víc
496 23|             kacírstý, prednesúc Ambró-sa, kďiž ješťe aňi pokrsťený ňebil,
497 23|              které ka-techizuval. A prám, kďiž k nemu vkročili, tázal sa
498 23|                 Dosťi sa zďe nasmáli, neb kďiž tož ďíťa jen sililo sa a