Part

  1 2 |            ňé Don Varlet. Neb dejžto on, čo tebe najmilšé bilo,
  2 2 |         Takli, že po ňedlhém bráňeňí on jsíce utékel, ale to, čo
  3 2 |            Stiphout misliI, v jinšém on bil o veci tak ťeškéj mňeňí
  4 2 |            téjž škriňi opáčil. Bežal on na reč túto do domu oznámeního,
  5 2 |              nasledovalo. Verili, že on jest ononen Pluto, který
  6 2 |            buďe hoden, ňevím. A toto on jsíce všecko pochopil, všecko,
  7 2 |              ňé tak pričinámi, které on dosť silné prednášal (ponevádč
  8 2 |         raddu a ňé smeIosť, v kteréj on jeďine dúfal nasledovať,
  9 3 |        Stiphout, kďe cíli, veďel, že on pre svuj vic jak pre vlastný
 10 3 |       ňepriňese; ale daremňe. Daleko on bil od ňích a oňi od ňeho
 11 3 |             sa a za jisté držali, že on černoknežník jsúce a z muríňskéj
 12 3 |            ňím stonajíciho poznali a on, kolik móhel, ňešťešťí své
 13 3 |              kďe ma peníze? Kďiž pak on žádné sebe biťi jednostajňe
 14 3 |           víc s ňích rozumil, jak že on sirota jsúce, od milosrdního
 15 3 |      prvnéjší pribehnú1, bil Renait. On prám, kďiž juž juž mal biť
 16 3 |             jeho sa vislobozujú, neb on žadné v ťele zhibí ňemajíc,
 17 3 |       rozkazujíc ďichťí, učinil, tak on o Arabšťa, dabrodinca svého,
 18 4 |         buďto merkoval ňe jednúc, že on ňeňi zrozený muhammedán. ~
 19 4 |              predňeseníholekára, ale on, buďto človeka teho v ňijakém
 20 4 |            znaťi dávali. Domňíval sa on a ňišt jinšé z takého panni
 21 4 |      prehlédnuť. Z jakéj ale príčini on spúsob tento zapovrhnúl,
 22 4 |               Odslúžil bi sa zajisťe on dobroťetvojéj všem tím,
 23 4 |        ňemóhla, chitaj zjevňe, asnaď on ňé tak lechko silu, jak
 24 4 |           pokračuje, ňeveďel. Bil bi on to i sám rád uhlídal, ale
 25 4 |             skoršéj zhložená bila. A on jsíce, ačkoliv z prvňím
 26 4 |        umíral, blahoslavenstvý. Dlho on juž panňe svú chcel psotu
 27 4 |        Renaita podvécťi, s ňeho (neb on sa ve vedomosťi techto aspon
 28 4 |   prozretedlnosť a opatrnosť. Dejžto on oňechdi viprávaňú jeho uveril,
 29 4 |          včil bedlive zamlčal, že bi on s ňú ňejaké o lásce mal
 30 4 |      ukazovala, taťíkovi mlúvila, že on seba ňeuzdraví, ano, ňélen
 31 4 |         rozseknúťi uložil ~Kďiž toto on ze všú pilnosťú a potajemnosťú
 32 4 |           ňeňi, která Renaitove, jak on veril, živobiťí pretrhnúť
 33 4 |           ústa Muhammeda? ~Po smrťi (on mlúví) jest n´š raj a sláva, ~ 
 34 4 |             bi aspon to znamenal, že on na nás žadnú potrebu ňemá,
 35 4 |         mophti. Jisťe, jestli čo jak on mlúví, stav společnosťi
 36 4 |            téjto pomíšlaňí. Privolil on a vtedi jsíce veselý od
 37 4 |           obraňe pribehnúl. Zeskočíš on ze svého, kterího take mal,
 38 4 |        švancaru krúťil a urážal jích on jsíce dosť dlho, dosť pevno
 39 4 |              dlho, dosť pevno na jím on bil, postavil, však ňišť-meň,
 40 4 |           stvoritela toto mlzli, neb on aňi ňevím jaké, k nebu vzdvíhaňí
 41 4 |              kďe jak vkročila, prvňí on proti ňéj bežíc, objal ju
 42 4 |          lúpež bilo doňesené a které on mozi všemi, jak hodné bilo
 43 4 |            najvíc miloval, takli, že on to ďevča predce ku spokojeňí
 44 4 |            vúli jejích vidať musíme. On buďe sin smrťi a mi aňi
 45 4 |          prevráťil, neb takoví, jaký on jest, k velkéj bi mňe česťi,
 46 4 |           prijdúc, bi asnaď, kterího on za opravďivího a najhodnoverňejšího
 47 4 |             jsem poruičila, poneváďč on v tem bil , v kterem ti,
 48 4 |              jsem súďila príčini, že on buďe najsúcejší. Pochibila
 49 4 |            mu kázala zachovávať. Tam on, jak sa mi viďí, zbadal,
 50 4 |               keď ňé ti, jak mlúvíš, on ohlásil. Poveď techdi, uprimný,
 51 4 |           který míňí povzdvihnúť. Že on mňa v ňenávisť u teba privédel,
 52 4 |          vďačne a prejďi k mophtimu. On ťa dá  do nastrojeního hajova
 53 4 |          potrčala, bi ho vezmúl, ale on jinšé varil v sebe. Až potem
 54 4 |           který bez pochibi víc, jak on ťa zaslúžim? Aňi si ňemusíš
 55 4 |           neb taťík tvúj to spravil, on pak v tem bez teba a tvého
 56 4 |              a slobodný jest, jestli on ňé ma odhoďí, jeho jsem,
 57 4 |            po ňem nad všech jinších. On jest prvňí, ti druhý. –
 58 4 |             nasledovalo ponajprv, že on seba od samího Boha napomňeního
 59 4 |              ten jistý verný (znal s on aj mophtimu za verního predávaťi)
 60 4 |              bilo, posekanú biťí, bi on jeďiňe v živožňťe svém ňevinném
 61 4 |         napomínala ho, bi poveváďč i on v tem jest mňeňí, rod svúj
 62 4 |             neb zúplna tú též, kterú on, ríkala si biť príčinu na
 63 4 |              ona ňebila posléď nežli on, katovaná. Čo kďiž tak budúcé
 64 4 |           dcéru túto tvú ňešťastnú a on dal sina svého a v tn jistý
 65 4 |              jest obestan. Bráňil sa on z vojákmi svími, kolik móhel,
 66 4 |       cudzích krajuv ze sebú pojmúl. On, ponevaďč víc jsem ja jemu
 67 4 |            jakúsi tvári podobnosť ja on mňe zalíben, bez všeho meškáňí
 68 4 |              s ňím ňé prv jsíce, než on juž na večnosťi buďe, ale
 69 4 |               čob´ bil ríkal. A kďiž on i vipravil i mophtimu prislúchajíci
 70 4 | nebezpečenstvý sprošťená, kedi bi sa on juž žádného ňemusil lekať.
 71 4 |            ješťe ďen z loďú, z kterú on mal odejduť, odejšél. ~Bil
 72 5 |             tak ríchle a náhle, kďiž on juž viďen ňebil, uťíchla.
 73 5 |           musá, viprávaťi začal, kdo on jest, čo ďichťil, čo hledal,
 74 5 |        začátku spúsob) , vtedi bi aj on aj ona jisťe ňezhinula,
 75 5 |              aj ona jisťe ňezhinula, on jest sa z dreva k plváňí
 76 5 |              brater?“ – Načo, dojžto on dlho slová žáden jistý smisel
 77 5 |           čári, a to obličeja, které on dcére svojéj biťi vipísal
 78 5 |              Van Stiphout ňevzal, že on radňéj od jistého ju zahinuťí
 79 5 |             z Van Stiphoutem. Techto on hňeď, jak Fattima oznámila,
 80 5 |       rozďílný zachováva prostrédek. On ňečeká, bi bili pítané od
 81 5 |              svého; manžel, kďekolik on jest v panstvý jeho, buďto
 82 5 |              podpísmem svojím, který on rozestrel, uspokojil všeckích.
 83 5 |              Sin a Vnuk boží, kterák on sa z mnohonásobními pišními
 84 5 |       mestskím nazívať. Toťižto chce on (a to jest jeden jeďinký
 85 5 |            SEBA MISLENÉ BILO, V SVÉM ON MAL PREDSEVZEŤÍ. MŇEL TRÚCHLIVÝ
 86 5 |               KTERÍHO VELKOSŤ BIL BI ON SEBE VIOBRAZOVAL HRUBŠÚ
 87 5 |           DÁLÉJ MLÚ-VIL, KTERÁK JEST ON PO DLHEJ SVÉJ ŽÁDOSŤI I
 88 5 | PRÍPAD-NOSŤÁM PRE NEHO TAK ZPLNA JAK ON PRE FATTIMU. SPÚSOB, KTERÍM
 89 5 |         vekuv urízeňí takový, jakího on chcel mať, zustává, dejžto
 90 6 |         poneváďč za straťenú Fattimu on mal u bašši vistáť. Mezitím
 91 6 |          nenadále na-leznúl Aborysa. On z velkím šťestím bil predce
 92 6 |              bár že svojich, kterich on ňeomilňe vic mal, bárs druhá
 93 6 |            padnutí. Kterák ništmeňéj on jest poznal tíchto, tak
 94 6 |         nedopustila, zdvihla ho, neb on bil, skrz kterího mnoho
 95 6 |              Ibrahim foratra, kterák on pre ňu chťejícú jíť prišél
 96 6 |        ukrutné srdca stískaní umkla. On pák slišíc jnieno Ibrahim,
 97 6 |            živobiťí strvával a že ňé on toliko, buďtož zas móhel,
 98 6 |          vždi zachovávaního súdu, že on toťižto až posaváď ustavične
 99 6 |          ríchle, z falšem mlúvíc, že on juž v loďce jest, bi jeďine
100 6 |   ztbojnídkéj odveďená jest. Znal ju on dobre a aj taho, čá bila. “
101 7 |          jest bil slišal, že totižto on prv zemre. Premenil toto,
102 7 |              spokojen múze biť, bárs on jejích, bárs cuzého jest
103 7 |        muhammedánskího kňeza, dejžto on ništ protivné nezbadal a
104 7 |           jest sa zachovával, jak bi on zadnú v zbúreňí temto nemal
105 7 |            trpila, láska jest, že hu on nemúze, než sám ten, od
106 7 |         TRESTANÍ, OZNÁM." – KĎIŽ PÁK ON ŇEKTERÍCH SUDCOV PRÍTOMNOSŤ
107 7 |         prácu svú dokonal. A bil juž on aj zdvihnúl rameno své,
108 7 |              ništméň vždicki dúfam a on nech si bedlivé zapamatá,
109 7 |              mophtiho ňeňi zakázané. On sám jest sa z domácich zčasem
110 7 |      ustúpení chcel ňekdo dohaďovať, on múze biť všem nám najlepší
111 7 |             poselstvi preukázal, ale on juž na prvňú túto hanbu
112 7 |           milostivý mních, že to neb on neb jinši ňekdo jemu tak
113 7 |            tak ňenastrojil." – Mlčal on.  „Čo sa pák prilepení k
114 7 |       najveťšú ňetrpezlivosťú, V tém on najpevňejšú náďej mal, neb
115 7 |              na jeho nebila, tak aňi on na jéj preukázaňí ňemal
116 7 |            tím mňeňím jakžíva, které on zadal a dúfal. Vinšovala
117 7 |           šťesťí, ale to ňé, kteréb' on bil za najveťšé sebe pkladal.
118 7 |             sa s ním rozprávala, ale on klamal jest sa v dú-vernosťi
119 7 |      dú-vernosťi jéj, ňé tak ona jak on mislila, ňe ta, kďe on,
120 7 |           jak on mislila, ňe ta, kďe on, cílila: .aňi zdaleka toliko
121 7 |             po treťí aj preto, že ju on predce mnoho naučil, čtnosťi
122 7 |              näboženstvích. Viprával on mnohonásabné sveta vereňí
123 7 |             znameňiťe ňekdi vibúkla, on svúj kepének prevráťil,
124 7 |       odmlúvaňí nepotreboval Renait, on sám jest sa dosť proťivil
125 7 |              rečách usiloval jest sa on všecku raddu odvolať. Najprv
126 7 |        odvolať. Najprv pravil, že to on jemu pre skuselosť, čob'
127 7 |     skuselosť ume-losťi jeho, ale že on sám, ňejsúc v premenení
128 7 |            mohlo. ~Ríkával, že buďto on ňikdi v dobrém o Koráne
129 7 |            napomínaní Renaita, bi aj on techdi pilňe roz-mislil,
130 7 |             nechcel, sliboval, že ho on sám pod skritosťú dá sprovaďiť
131 7 |               že pokoja nemá, dejžto on náš rab ňeňi, že ho pokúšame
132 7 |         zlitovala. Uznával jsíce, že on najdrakšu jéj osobu nezaslúžil,
133 7 |       nezamlčal sa aj chváliť, čo bi on móhel z umelosťú svoju,
134 7 |           tak, jestli ňé tuzšéj, jak on ju dichťil, vzdíchajíicéj
135 7 |     rozprávať, že ona, jestli sa jéj on zalíbí, ňe jen privolí,
136 7 |          bilo, prichistal mu, jak to on potem v súdiném vipitováňí
137 7 |             ňeňi velký mophti, že mu on mocú svoju tú česť a čtnosť
138 7 |             cíli jsíce chiboval, neb on zadal, bi sa do prsú zabodnú,
139 7 |           je-jich hekim všecko jest: On jak proťi vňitrňím, tak
140 7 |   napomínajíc, čob' bilo potrebné. A on jsíce hňeďlki mňeňí jéj
141 7 |           kďiž vi-právať uslišal, že on sám jest, jenž i seba i
142 7 |              súdu od pustek prosili, on aňi ústami pohnúť možnosti
143 7 |              čistéj biťi prihodí, že on ňe-omilne túž chibu nepoznal,
144 7 |       vpusťil. Na toto odpovedal, že on jsíce vícéj od neho ňeslišal,
145 7 |           jeho odháňala a preto žeb' on jinšú príčinu biťi nesúdil
146 7 |      visvedčoval, j.ako techdi, kďiž on z dale-kich púšťí do mesta
147 7 |       penežný závdavek mu postrčil a on preto ríchle a verne všeko,
148 7 |            Pítali sa ho, čib' techdi on bil aj ten spomneného písma
149 7 |              své prvný bil prítomný. On potajemňe a mlokem vejdúc,
150 7 |           rozkazujíc, že poneváďž to on, jakžto malé čo, v osobe
151 7 |       pocho-ďila a nasledovne, že hu on i prisiliť shledal k seba
152 7 |          techto viznal služebník, že on bil ruka, kterú smrť Renaitovi
153 7 |             i víc sebe zbí-vaťi. Tak on škodu mophtimu chťejíc učiňiťi,
154 7 |         držala, neb znala juž, prečo on tak dobrotlive sebe posluhoval
155 7 |        jestli bi hu druhý ňekdo a ňé on tu odtáď vivédeil a že pretož
156 7 |        odevzdal, zapovrháš, kďiž juž on teba v misii a srdci svém
157 7 |              oznámil, že mophti iďe. On Renaita chťejíc maťi, kďiž
158 7 |         privolila, všecko to téz, čo on, žádiat sa činila, buďto
159 7 |             miňíc chiťiťi a dostaťi, on pák odstúpic, čo ona jemu
160 7 |               čo ona jemu chcela, to on mophtimiu učinil a zetberíc
161 7 |             jest namlúvan, tak dluho on a pevnejšej stál proťi. ~
162 7 |              teprv ihledať musil. Že on zadnú odplatu nezadá, dosť
163 7 |            aj otcovské bilo, žeb' to on necítil a kdi bi aj cítil,
164 7 |           vinšováňí. Jaký, kďáž si i on i ona pomisM, že tisíc ňešťastních
165 8 |          ňedopusťil, ríkajíc, že ,sa on na jeho až domuv dove-zeňí
166 8 |           dcére svéj lepší ňeňi, jak on ké mne bil vždicki. Prečo
167 8 |              spornenúla, poveďel, že on .ňekdi ňejakíího Don Varieta
168 8 |         preukazoval, neb pamätám, že on ňeko-likrát z kupectvím
169 8 |             jestli taik jest." ~„Múj on jest", odpovedal Don Variet, „
170 8 |              mňa vtedi ješťe, kdo bi on bil, ňeznajícího zažádaný,
171 8 |         ďivňe dostatý a odňe -,sený. On jest Ibrater dcéri tejto
172 8 |          ňehojs' dvojčence poroďila, on je tebe vzal a u kého bili,
173 8 |            znovu ostrejšej, asnaď aj on nejaké má znamení, z kterého
174 8 |             všaďe bavil a predce, že on sám ma až sem musí dodaťi,
175 8 |          roztrasení, takého ňešťesťí on bil príčina, až dokúď ho
176 8 |          musím pripísať, neb kďi íbi on bil nebil, nebila bich sa
177 8 |            ješťe nebil otevrel, kďiž on, (predbehnúc ho, mlúvil: „
178 9 |            hrobu ponášajú. ~Tešil ju on, mlúvíc, že pre své a jéj
179 9 |            trubeno. Dokúď to trvalo, on sa zas uťíral, zas sebe
180 10|        ňekterá ňekterímu kosu, kterú on hríšno-opovážlive bil zhltnúl
181 10|           tento v okamžeňí, poneváďž on prv prohlédnúl na matku
182 10|         zaklnutý, že ho ona prv a ne on jo mohla viďeťi. ~Tito a
183 10|      mláďencovi vije-vila a poneváďž on sám musil bíťi jéj pomocník
184 10|             dal spraviťi, rozkázala. On, po-ňeváďž téz hríšnú lásku
185 10|             bilo to jisté, kterím sa on nažíval. ~Že smichem toto
186 10|            nažíval. ~Že smichem toto on uslíchnnúl a tak málo jest
187 10|      odpoveďel, i ten o tém svedčil. On však ništméň tím ješťe nebil
188 10|             rimanském cisárovi, jako on všelijaké velké veci, které
189 10|              s ňu strvával, zemrel i on. Ja poťem sama z macochu
190 10|               a poneváďž i ja jeho i on mňa čisťe srdečne velebil
191 10|            navráceňá jeho, neb vojak on bil a pram vtedi sa bil
192 10|         naproťi druhému vladárstvu.  On techdi po tejto svéj povinnosť
193 10|              buďe písaťi. A činil to on jsíce spredku nedlho nistmeňéj,
194 10|               jestli jsem ho ja jako on mňa jeďiňe miluvala, jestli
195 10|              múžeťe, čo sa mi stalo. On hňedki prvním úst svích
196 10|             volaťi a žaluvaťi. S tím on odbehnúl, mňa pák, která
197 10|       preukázaťi mohla. ~A zveďel sa on o ňéj prv (od svich toťižto
198 10|          jajkáňím predne svedčil, že on síce sku-tečňe bil vpadél
199 10|          slibuval, kďibi sa jen, kdo on jest, prezveďeťi mó-hel.
200 10|        najvícéj z jedení ďivil, jako on, kdokoliv jest, tak jeho
201 10|           ňenalézá, že bi tak prám i on bil písal, kďi bi bil v
202 10|        prijšél, skritovňe odevzdala. On potem všecki spúsobi zhledával,
203 10|         príliš vtipnú obhlíd-nosťú. ~On úbohý, viďíce své a mé nerovné,
204 10|            sa kočišuv slišela, že bi on bil, kďiž ho od zeďe záhradnej
205 10|         osvobozujem. Znaj techdi, že on ani macochu tvú nezabil,
206 10|             Prípadnosť túto vašu mne on, tak jatko ti včil kďiž
207 12|        spúsobu teho Šimon, lechko sa on všaďe míšá, nebo žije, buďte
208 13|             reholnickú chudobu, kďiž on mezitím udíšaný mlčal: ~
209 13|             čas ňečo nepočnúl a kďiž on znovu professiu reholí vichvaluval
210 13|       prosením jejích ňevimlúval, že on mnoho ňé zlú misiu, než
211 13|              a Renéa líbiťi. ~Ale sa on tam j už dlžšéj ňechcel
212 13|          skúsenosť. Poneváďž totižto on svobod-ním jesťe bivše ňéjen
213 13|           pripísal. ~Náležiťe mlúvil on a chiťivše Renéa zas z láskavej
214 13|              či jen k hospoďe jeho a on Renéa po lícach počapkajíc,
215 13|        pohlavá osobi príjšli, kterím on ostrosť ňekterích spovedlníkuv
216 14|                Neprináleží ništmeňéj on k tŕňovému ternu mestu,
217 14|             René. „Dobre," odpoveďel on, „uviďiťe." ~S tím jích
218 14|           dosavád nebilo", odpovedal on, „než ňekďe samovladár,
219 15|            kních bil též", odpovídal on, „a učitel ve višších školách
220 15|         rozsúzeňú odevzdal. Kďiž pak on mnohé a velké chibi v ňéj
221 15|              rukách tlačára, kďiž ju on prezveďivše sa k sebe vzal,
222 15|              Čin ten preukázal, aneb on radňéj svím tím činem chcel
223 15|           skutku nasleduvalo. Ale sa on jen snaď stiďil, že prvné
224 15|             jest to, vikázal", ríkal on zas. „Ja maličký tento príklad (
225 15|             náboženstvá bili, jestli on ništmeňéj často v každém
226 15|           viďeťi. ~„Mezitím", mlúvil on dalšéj, „musíme sa držaťi
227 15|            sa René. ~„Má", odpovedal on, „a jsíce velmi škodlivé
228 15|   najňehodňejších ucťiťi, jestli, čo on sebe prez mnohé dňi utrhal,
229 15|           zaopatriťi." ~Toto, kterak on viprával, dosť skoro Van
230 16|            fári?" – „Tak", odpovídal on, „a jsíce vetší ďíl z všech,
231 16|           Neni jináč zajisťe", konal on. „Ačkoliv, kďibi múdre mislili,
232 16|         kladú pokáňí činícímu, že sa on hrešiťi učí, tak aj mnozí
233 16|           zlému privédel, ačkoliv ňé on sám, poneváďž običaj náš
234 17|            do nosu vetkaního prachu. On pak šél dalšéj v reči svojéj: ~„
235 17|            toto húska", tázal sa jéj on potem, viďíc v smet-lisku
236 17|              ona. ~„Jako?" odpovedal on – „a jako že jsťe sebe túto
237 17|          nikdi nekázal? Anebo jestli on kázal, vi neveríťe a zúfaťe
238 17|             a zachováváťe ho", ríkal on. „A tak juž máme húsku,
239 17|             žebrák bi bil s teba." – On pak: „Ješťe jsem sa jéj",
240 17|           pripravťe na obed", mlúvil on. –„A čože v klášteri povíte",
241 17|            Klášter sem tam", povídal on, „aj v klášteri budú dňes
242 18|        okolostojíčnosťéch písali, to on všecko kďesi bil postrebal.
243 18|        talmud učil. Koňečňe, potem i on pri sebe na kijáku opretího
244 18|           priveďení a pre tu príčinu on čiňil, čo farár v taký čas
245 18|             farár v taký čas čiňívá. On mladoženíka a mladožennicu
246 18|             kolikrát sa zamišluvali, on jím prvný pripíjal, potem
247 18|          misli svéj ujisťený, že jím on ňejaký jed dal popiťi. –
248 18|         milosť ňestraťili." ~Uznával on takové vinaučuváňí pravé
249 18|             noclahu a chceli odjíťi. On pak prv ješťe koláčmi truhlu
250 19|       viplňeňú umíňená svého pítali, on sa poťešíc, hňedki všecku
251 19|             sa k farárovi navráťili, on prvný počnúl mluvit: „Viďeli
252 19|           spoluvladárum", od-povedal on. – „Mnohí jsú zďe patróni
253 19|               To má biťi", odpovedal on, „modlenica ňepozvolujících
254 19|          strávili, rečámi bilo, jako on ňezdravý, aj kďiž zdravý
255 19|          odkúďkoliv vivírajícu chibu on chce napraviťi." ~„Ňech
256 19|         takový tam chcel, kďiž, jaký on remeselník jest, slišal
257 19|              skusí a poví biťi. ~Ale on vtedi ňemnoho čiňil. Dotknúl
258 19|              prisednúl. Totižto svúj on prv žalúdek musil léčiťi,
259 19|           viprávaťi a všeliké, které on skusil a uzdra-vil, nemoci
260 19|             S tímto stali od stola a on k ňemocnému pristúpil, zas
261 19|              sa vlchkosť bilo. Na čo on ríkal: ~„Materia peccans
262 19|            peccans materia viťékla a on potem hňedki lepšéj sa cíťil. ~„
263 19|         který bí mešťek jeho nadul a on predce za-túď vždi chce
264 19|             ňekterá babka s teho, čo on juž dostaťi uložil, chibila,
265 19|              prácu musil odbavuvaťi. On pak lál jeďiňe bez prestáňí.
266 19|          mrtvího hrobu kládli, kolík on nepríteluv zabil. U Scythuv
267 19|          nazvaňí svého znať dáva, čo on jest, totižto ňekterího
268 19|              z previšeními národmi i on musil poddaním biťi a slúžiťi
269 19|       ač-koliv sa ťi viďeťi buďe, že on sám na sebe a na své viživeňí
270 20|            plaťi. A dosť jest, že je on za takové drží, s tím jsú
271 20|         vivádzaťi običaj ňemá. Odtúď on své mispeti anebž hnojné
272 20|              penežních hrách“, konal on reč svoju, „které každoďenňe
273 20|              spomneno jest. – Zrídka on svú lichvu na pánskej roli
274 20|          poďekuval, ňevím. ~  Či pak on do takéj chudobi, jakú rúchem
275 20|          služeb-níctvý držá, které i on, kďiž všem tím sám ješťe,
276 20|           préstupek jest,“ odpovídal on, „že svobodního zve-ra,
277 21|      Melanchtona kniha, do kteréj sa on ukazuval bedlive hleďeťi. ~
278 21|           zlo-žíc, rozkaz očekávali. On pak hrubím, jako z deseťokovního
279 21|             dobre bil odfúknul, kďiž on juž či dovédlel, či dohnal
280 21|          prí-liš skormúcený odejšél. On pak, poňeváďž vše žili bil
281 21|            pretož sin konal, čokoliv on počínal, sin slová otca
282 21|           lidum po vúli nechal. ~Ale on višéj postupoval a potem,
283 21|           rozkázaný bil, ďeďičuvalo. On ních prí-zeň táto prez všeckích
284 22|             jednímu véjdúťi. Mezitím on všecko, které od žida očekávané
285 22|              pod-pismi, které, kokúď on ňeco v kuchiňi napaplušiťi
286 22|               to jedno odpovídal, že on visokú árendu plaťiťi musí.
287 22|              vašumilosťuvali ho. Ale on do konca nechcel ob-mekaťi,
288 22|           krásňe navráťime“. Nad čím on: „Kmí-ňiťe, sviňe, ja jsem
289 22|            dvere, poslúchali. ~A tam on najprv rovášmi štrkal, počtujíc
290 22|         mnohé k temu cesti) poveďel, on interes ten, který včil
291 23|           bila kosťelná. Víc ništ. – On seďel s vivinutú vúkol više
292 23|         móhel, aj na železnú truhlu. On pak nad ňenadálú odpoveďú
293 23|             Vdnia spomneňí. S techto on sebe všeliké velké potknúťá
294 23|              zretedlňe ňevipovedalo, on mlúvil: „Dobré jest – čo –
295 23|          jedno, mé milé ďíťa“, ríkal on. – „Tak, (zas ono mlúvilo)
296 23|              Né tak, Janko,“ mlú-vil on, viďíc, že zlé jest, než