III.

DOPORUČENÍ A ZÁVĚR

10. Věřící, kteří jsou součástí velkého množství uživatelů internetu, se chtějí svým osobním, specifickým a opodstatněným zájmem podílet na procesu, který určuje budoucí rozvoj tohoto nového nástroje.

Bezpochyby budou někdy nuceni uzpůsobit vlastní způsob myšlení a jednání.

Dále je důležité, aby lidé ve všech církevních oblastech užívali internet tvůrčím způsobem a dostáli tak vlastní odpovědnosti a rozvíjeli církevní působení. Je nepřípustné ustoupit do pozadí ze strachu před technologií nebo z jiného důvodu, především vezmeme-li v úvahu řadu pozitivních možností, které internet nabízí. „Metody pro usnadnění komunikace a dialogu mezi jejími členy mohou posílit pouto jednoty. Bezprostřední přístup k informacím umožňuje církvi prohloubit dialog s dnešním světem … Církev může rychleji informovat svět o svém ‚krédu‘ a vysvětlovat důvody svého postoje vůči jakémukoliv problému či události. Může zřetelněji naslouchat hlasům veřejného mínění a vstoupit do stálého rozhovoru s okolním světem a usilovat tak včasněji o společné hledání řešení mnohých naléhavých problémů lidstva“.⁴²

11. V závěru této úvahy se proto obracíme slovy povzbuzení na různé skupiny: na církevní představitele, na pracovníky v pastoraci, vychovatele, rodiče a zvláště na mladé lidi.

Církevním představitelům: Ten, kdo zastává přímé funkce ve všech oblastech církve, musí oblasti sdělovacích prostředků rozumět a skrze toto porozumění zpracovávat pastorační plány o sdělovacích prostředcích⁴³, skrze konkrétní politiku a program v této oblasti, vhodně sdělovacích prostředků využívat. Tam, kde je to zapotřebí, by měli být i církevní představitelé formováni v oblasti medií. „Církvi by velmi pomohlo, kdyby ti, kdo jejím jménem vykonávají úřady a funkce, byli formováni v oblasti komunikace.“⁴⁴

To platí jak pro internet, tak pro tradiční sdělovací prostředky. Osoby, které mají v církvi odpovědnost, jsou povinny využívat „možnosti ‚počítačové éry‘ ke službě transcendentnímu povolání člověka, aby tak byl oslaven Otec, v němž má původ vše dobré“.⁴⁵ Měli by využívat této významné technologie pro řadu rozličných aspektů církevního poslání a zkoumat také možnosti ekumenické a mezináboženské spolupráce.

Jak jsme již uvedli, zvláštní prvkem internetu je šíření neoficiálních internetových stránek, které se definují jako „katolické“. Takové šíření vyvolává mnohdy zmatek. Vzhledem k tomu by mohlo být užitečné dobrovolné osvědčení materiálů povahy specificky doktrinální nebo katechetické povahy, na úrovni místní i národní pod dohledem představitelů učitelského úřadu církve. Nejde o zavedení cenzury, nýbrž o to, aby bylo možné nabídnout uživatelům internetu důvěryhodného průvodce vším, co je v souladu s autentickým postojem církve.

Pracovníkům v pastoraci: Kněží, jáhni, řeholníci a laičtí pastorační asistenti by se měli vzdělávat v oblasti sdělovacích prostředků, aby lépe porozuměli jejich vlivu na jednotlivce a na společnost. Budou tak moci získat metody komunikace uzpůsobené vnímání a zájmům lidí.

To dnes samozřejmě zahrnuje studium internetu s cílem využívat ho také pro vlastní práci. Webové stránky mohou být také používány k nabídce novinek v teologii nebo podnětů pro pastoraci.

Co se týká církevních zaměstnanců pracujících přímo v oblasti hromadných sdělovacích prostředků, je nadbytečné zdůrazňovat, že musejí mít profesionální formaci. Musejí však také získat formaci doktrinální a duchovní, protože „abychom mohli svědčit o Kristu, je zapotřebí setkat se s ním osobně a pěstovat tento vztah s ním prostřednictvím modlitby, eucharistie, svátosti smíření, četbou Božího slova a rozjímáním o něm, studiem křesťanské nauky a službou druhým.“⁴⁶

Vychovatelům a katechetům. Pastorální instrukce Communio et progressio pojednávala o „naléhavé nutnosti“, aby katolické školy vychovávaly lidi, kteří by byli komunikátory i příjemci v oblasti médií, na základě patřičných křesťanských principů.⁴⁷ Tento požadavek zaznívá opakovaně. V období velké rozšířenosti internetu a jeho silného vlivu je tato povinnost naléhavější než kdy jindy.

Univerzity, koleje, školy a katolické výchovné programy všech úrovní by měly nabídnout kurzy různým skupinám „ať už jde o seminaristy, kněze, řeholníky nebo laiky … učitele, rodiče nebo žáky“,⁴⁸ stejně jako pokročilou formaci v mediální technologii, řízení, etice a politice pro ty, kdo se připravují k práci v oblasti sdělovacích prostředků nebo k zastávání rozhodujících rolí, včetně těch, kdo pracují v oblasti církevních médií. Kromě toho svěřujeme odborníkům a badatelům, kteří se zabývají obory vztahujícími se ke katolickým institucím, vypracování kvalitnějších instrukcí ve výše uvedených otázkách a problémech.

Rodičům: „Rodiče se pro dobro dětí i pro své vlastní musí naučit být zodpovědnými diváky, posluchači a čtenáři a být doma vzorem v umírněném užívání médií“.⁴⁹ Co se týká internetu, děti a mládež mají k tomuto prostředku často důvěrnější vztah než jejich rodiče. Rodiče jsou však povinni vést své děti a bdít nad nimi při jeho používání.⁵⁰ Pokud to znamená, že se budeme muset o internetu naučit více, než tomu bylo doposud, je to jen ku prospěchu.

Rodiče by se měli ujistit, že počítače jejich dětí jsou opatřeny filtry, nakolik je to možné technicky a ekonomicky, aby je tak co možná nejlépe chránili před pornografií, před sexuálními maniaky a před dalším nebezpečím. Nekontrolované používání by nemělo být povoleno. Rodiče a děti by měli diskutovat společně o tom, co viděli a prožili v kybernetickém prostoru. Bude také užitečná výměna názorů s dalšími rodinami, které zastávají stejné hodnoty a stejné zájmy. Základní povinností rodičů je, aby pomohli dětem stát se odpovědnými uživateli internetu, schopnými rozlišování.

Dětem a mládeži: Internet je otevřená brána do fascinujícího a vzrušujícího světa s velikým formačním vlivem. Ne všechno, co existuje za touto bránou, je zdravé, jisté a pravdivé. „Děti a mládež by měly být podle svého věku formovány k užívání sdělovacích prostředků, aby dokázaly odolat zjednodušujícímu pokušení nekritické pasivity, tlakům svých vrstevníků a komerčním vlivům“.⁵¹ Povinností mladých lidí je užívat internet správně s ohledem na sebe, na rodiče, příbuzné, přátele, pastýře církve, učitele a v neposlední řadě z poslušnosti k Bohu.

Internet nabízí mladým lidem velkou možnost prokazovat jak dobro, tak zlo, a to jak sobě, tak druhým. Může obohatit jejich život způsobem, který si předchozí generace ani nedokázaly představit, a umožňuje jim obohatit život druhých. Může je také přivést ke konzumismu, vzbuzovat představy zaměřené na pornografii, násilí a uvrhnout je do patologické izolace. Mladí lidé – jak se často říká – jsou budoucností společnosti a církve. Správné užívání internetu může přispět k tomu, aby převzali svou vlastní odpovědnost v obou oblastech; to však není automatické. Internet je nejen nástrojem zábavy a konzumního uspokojení; je to nástroj k rozvinutí užitečných aktivit, a mladí lidé se musí naučit brát ho a používat jako takový. V kybernetickém prostoru, jako ostatně v každé jiné oblasti, mohou být mladí lidé povolaní k tomu, aby šli proti proudu, aby zastávali jinou kulturu, ba dokonce aby ve prospěch pravdy a dobra podstoupili pronásledování.

12. Všem lidem dobré vůle: Nakonec několik slov o některých morálních zásadách, které musí rozvíjet každý, kdo chce používat internet správně. Jejich zastávání by se mělo zakládat na realistickém zhodnocení obsahů internetu.

Je zapotřebí velké rozvážnosti, abychom jasně stanovili směrnice tohoto nového prostředku, jasně rozlišili jeho potenciál dobra a zla, aby bylo možné postavit se směle tváří v tvář výzvám, které předkládá, a příležitostem, které nabízí.

Je třeba spravedlnosti, zvláště pro zamezení „digital-divide“ neboli propasti mezi bohatými a chudými v oblasti informovanosti v dnešním světě.⁵² To vyžaduje úsilí ve prospěch mezinárodního společného dobra a „globalizaci solidarity“.⁵³

Je třeba síly a odvahy. Znamená to bránit víru před jakýmkoliv náboženským a morálním relativismem, bránit altruismus a velkorysost před individualistickým konzumismem, slušné vystupování před smyslností a hříchem.

V přístupu k tomuto důležitému technologickému nástroji, kterým je internet, je třeba mírnosti a discipliny, aby bylo možné užívat ho moudře a pouze ke konání dobra.

Když uvažujeme o internetu jako o dalších sdělovacích prostředcích, připomínáme, že Kristus je „mistr komunikace“⁵⁴, je normou a vzorem přístupu církve ke komunikacím a k obsahu, který je církev povinna sdělovat. Kéž by „katolíci, působící ve světě sdělovacích prostředků, ještě odvážněji a radostněji hlásali ze střech pravdu o Ježíšovi, aby ke všem lidem dospěla zvěst o lásce, která je jádrem Božího sebesdělení v Ježíši Kristu, jenž je stejný včera i dnes i navěky“.⁵⁵

Ve Vatikánu 22. února 2002, na slavnost Stolce sv. Petra apoštola.

John P. Foley

předseda

Pierfranco Pastore

sekretář